03. kolo - Godotovi čekatelé 3:1
Sobota 25.9.2010 12:30 Zákostelní, Praha 8
Sestava: Rosťa Smolka – Jakub Šťastný (C) , Jindřich Čáp, Karel Kolena, Honza Jakoubek, Martin Staněk, Zdeněk „VOKOUN“ Hruboš
*Nejlepší hráč: Honza Jakoubek, Rosťa Smolka
Ke třetímu zápasu sezony jsme se sešli v počtu 6 kusů do pole, přesto jsme po dvou remízách v úvodních kolech konečně toužili naplno bodovat. Soupeřem nám byl tým Godotových čekatelů, kteří v poslední kole nasázeli soupeři, se kterým jsme my remizovali v prvním kole 2:2, 9 branek. To budilo v naší „šestce“ lehké obavy.
Od prvních minut byla však hra vyrovnaná. Soupeř byl lehce fotbalovější, ale do žádné velké šance se zásluhou skvělé organizace hry našeho týmu víceméně nedostal. Pokud už to před naší bránou hořelo, bylo to zapříčiněno naším nedorozuměním. V tom „vynikal“ zejména Martin Staněk, který se sice vzorně s protihráči vracel, ale poté zcela zbytečně zdvojoval soupeře na balonu a tím nechával zcela volný prostor v blízkosti pokutového území. Z toho soupeř 2x zahrozil, ale nic vážného se nestalo. My jsme se dopředu také příliš nehrnuli a čekali jsme na chybu soupeře. Chyba nakonec přišla, ale bohužel na naší straně. Po ztrátě míče na polovině hřiště obránci nedostoupili soupeře a nechali mu tak prostor pro rozvinutí akce, která skončila brankou v naší síti. Jakub ponechal volnou levou stranu, k tomu se nestihl vrátit záložník se soupeřem a bylo z toho přečíslení 3 na 2. Soupeř z levé strany poslal míč na střed kde vystřelil nabíhající protivník. Střelu jsme ještě stihli zablokovat, ale balon se opět odrazil k soupeři, a ten, ač zády k bráně, patičkou prostrčil míč Rosťovi mezi nohy a ten se tak dokutálel do naší svatyně – 1:0. Kdo by si v tu chvíli pomyslel, že Martinův komentář k obdržené brance bude pravdivý („ Tak co, dáme tři kousky a vyhrajeme 3:1“ pozn. red.). Poté jsme si konečně i my uvědomili, že nestačí hrát jen dozadu (Chovanče, čti!!!), a i my se jsme začali více odvažovat na polovinu soupeře. První dvě velké šance se ještě neujali, ale v 25. konečně udeřilo. To Honzík Jakoubek potáhl balon a ač se již zdálo, že o něj přijdeme, Honzík s Vokounem ještě vzorově zabojovali a Honzík nadvakrát a vsedě prostřelil gólmana soupeře střelou k tyči – 1:1. Po vstřelené brance jsme začínali dominovat. Hráčům narostlo sebevědomí, obrana začínala fungovat bezchybně, záložník se spolu s útočícími hráči vzorově vracel a vyráželi jsme do rychlých protiútoků. Z jedné takové mohl i Jakub skórovat, ale opět prokázal, že kanonýr kalibru Davida Villy z něj nikdy nebude. Po skvělém sólu přes půl hřiště mu před vápnem došli síly a balón víceméně zakopl. Poločas tak skončil 1:1.
Do druhého poločasu jsme vstoupili vlažně a soupeř nám párkrát provětral obranu. Především jeden jejich hráč platil na naše „kuželky“ a dokázal prokličkovat přes tři naše hráče, ač vše dělal téměř vestoje (!!!). Pak se však otočil a vrátil se na vlastní polovinu. V době vrcholícího tlaku soupeře jsme ale udeřili my. Jakub vypíchl balon soupeři, který se dostal k Vokounovi, ten z první posunul dopředu na rozeběhnutého Honzíka a ten si, také z první podél nohy brankáře soupeře, připsal druhý přesný zásah dne – 1:2. Akce jako z učebnice moderního fotbalu ( jen asi 10x zpomalená ) se soupeřem viditelně otřásla. My jsme začali hrát zodpovědně dozadu, neboť s přibývajícími minutami docházeli i síly. Výborně si začínají rozumět Jakub s Rosťou, kdy společnými silami několikrát vyřešili ošemetnou situaci nebo snahu soupeře o protiútok. Rosťa se vůbec v zápase předvedl – v bráně a v okolí brankoviště se choval sebevědomě, vysoké balony s poklidem pokryl, velice slušně rozehrával, výborně zajišťoval obránce a skvěle spolupracoval s týmem. Jaká změna oproti minulým zápasům!!! I týmu se pak hraje jinak, když ví, že se může opřít o skvělý výkon gólmana. Vyznamenal se především ve 47. kdy po trestném kopu, který soupeř zahrával asi 3 m. před pokutovým územím, vytlačil výborně kopnutou standartku na roh.
My už jsme se nikam nehnali, jen občas poškádlili soupeře rychlým protiútokem. Několikrát jsme se dostali do vyložených šancí, ale Martin, Vokoun, ani Jakub své šance neproměnili. Škoda, protože jsme tím soupeře nechali „žít“ do 58. To soupeř pokazil rozehrávku, míč se dostal k Jakubovi, který z poloviny hřiště zoufalým odkopem našel na milimetr přesně Martina Staňka, ten sám před gólmanem nezaváhal a tvrdou střelou dal pojistku našemu dvoubodovému zisku. V poslední minutě ještě soupeř zahrával standardní situaci, ale už se nic podstatného nestalo, takže jsme si připsali první vítězství v sezoně.
Vítězství bylo odměnou za dřinu celého mančaftu. Rozhodně se nedá říct, že bychom byli lepší, ale všichni na place dřeli do úmoru. Včetně „hypochondra“ Martina, kterého při každém střídání bolela vždy jiná část jeho těla . Ale tak by to mělo vypadat vždy, nejen jednou za čas. Skvěle organizovaná hra Jakubem a Rosťou, obětavost všech na hřišti, jednoduchost – jedině těmito atributy můžeme uspět. Jako Barcelona prostě nikdy nebudeme, ale o to víc bychom to měli chtít „urvat vůli“ . Jedině pak můžeme podávat takové výkony jako v sobotu.
Další zápas nás čeká již 2. října od 15:00 proti Pornolištičkám. Zopakujeme stejný výkon jako proti Čekatelům? Věřím že ano.
*subjektivní pohled jednoho z hráčů
Časy vstřelených branek a šancí jsou orientační.